Aqua Caliente, Nový rok a návrat do Mexicali

Aqua Caliente, Nový rok a návrat do Mexicali

25. srpna 2006 v 18:55 | Olguita Ollie Olča
"Aqua Caliente", místo, kde v kopcích vyvěrají teplé prameny a kam se Mexičánci jezdí koupat, neboť jsou betonovými kanálky svedeny do betonových bazénků, ve kterých se pak návštěvníci mohou směle rochnit.. S Rebekou a Davidem jsme zde strávili poslední den roku 2005 a mně, jak již se mi v Sonoře stalo tradicí, nebylo dobře a bojovala jsem s dalším střevním virem. Kochala jsem se pohledem na dovádějící a čvachtající se společnost, teplá voda mě nějak extrémně nepřitahovala… a aby se neřeklo, smočila jsem alespoň nožky..
Cestou zpět nám přes cestu přeběhl osel a tím se naplnilo mé další mexické přání, jízda na něm! Chudák pán, kterému náležel, moc nechápal, čeho se to ta bláznivá běloška dožaduje a David tomu nasadil korunu: "Víte, ona je z Evropy a tak by se chtěla povozit, protože to tam namaj.." Neznale jsem nasedla do jesliček pro náklad a místo požitku z procházení se na cestě jsem měla otlačenou prdelku i třísla.. au-au:-)
Večer se můj "zdravotní stav" zhoršil, musela jsem požít jakési mexické projímadlo a rázem jsem měla problémy opačné.. :-) A jak jsem se těšila na novoroční hýření s popíjením pravého, na český způsob tvořeného, svařáčku (to je totiž další z věcí, kterou tam taky vůbec neznají), tak jsem celý večer strávila v posteli bez jediné slzy alkoholu. O půlnoci jsem si připila na úspěchy v novém roce 2006 (a musím konstatovat, že tam ten přípitek pěkně šidí..!).
Na Nový rok jsem se z pelechu vypotácela až po čtvrté hodině odpolední a po absolvování necelých dvou hodinek v tamní net-kavárně jsme s Davidem zašli na pořádnýho mňamkovýho hot-doga…. a že mi po dvou dnech nicnejedení chutnal!
A pak to začlo… balení, praní, přípravy na zpáteční cestu do Mexicali, 2. 1. 2005. Ačkoli jsme vstávaly brzy, abychom stihly zavčasu odjet, jako obvykle se vše zdržovalo a náš odjezd odkládal - na závěr rodinné foto, čekání na mladého doktora Adriana, který se chtěl rovněž rozloučit, loučení v jednom domě, druhém domě, a ještě támhle zajedeme, no a koupíme koření (to že paní zrušila živnost však nebyl důvod, abychom tam půl hodiny neseděly a nekrafaly..) a ještě to vezmeme do Hermosilla za babičkou a za tetou… a pak musíme k příbuzným sousedky z Mexicali, Magui, abychom vyzvedly Marianu.. a tak Sonoru nakonec opouštíme před setměním, tj. cca v půl páté. Opět jsem tedy z té sonorské scenérie nic neviděla.. a dokonce se mi po cestě podařilo ztratit vypůjčenou knihu o státu severního Mexika, Baja California :-( … naštěstí mi ji později Rebeca pomohla obstarat od jednoho jejího ctitele..
V úterý, 3. 1. 2006, jsem ještě musela na hranicích vyřídit nutné formality. Nejprve jsem si skočila do Států, abych zavolala domů, při cestě zpět jsem se na čáře zastavila podepsat migrační kartu a tahle sranda mě stála 210 pesos (tj. 21 dolarů). Hrozná byrokracie, která mi zabrala asi hodinu, ale ještěže jsem ji podstoupila před odletem do Guadalajary, to bych si asi s "migrou" užila. Každý cizinec, který vstupuje na mexické teritorium, je povinen uhradit turistickou taxu ve zmíněné výši. Platit ji nemusí pouze osoby, které se hodlají zdržovat v pohraničním pásmu (tj. 21 km od čáry) do určitého počtu dní (už jsem to číslo stihla zapomenout) a osoby, které do Mexika přicestují letadlem (turist. poplatek je již zahrnut v ceně letenky a hradí ho letecká společnost). Nutno podotknout, že málokdo tento poplatek hradí, protože je hranice více-méně otevřená a tím, že není ani potřeba zastavit, ani po nikom není požadován pas, byla jsem asi jediná, kdo si svévolně o migrační kartu přišel požádat a musel si vyslechnout spoustu otravných otázek jak u výslechu… a když pak ani Rebeca nečekala na hranicích a nemohla jsem se jí téměř hodinu dovolat, poprvé mi v milém Mexiku selhaly nervíky. Vinu připisuji pánu hladu, který jsem se později pokusila umořit jakousi, byť odříkanou", čínskou pouliční kuchyní..
 
 

Reklama