Baviacora, Sonora

Baviacora (19. 12. 2005 – 2. 1. 2006)

14. srpna 2006 v 22:33 | Olguita Ollie
Po devíti hodinách jízdy jsme dorazily na místo, v pět ráno tamního času.. Dům hlídal pes Fakundo, který mi naháněl hrůzu, protože neustále vrčel, ač by si kousnout prý nedovolil.. Posnídala jsem s karlovarskou částí rodiny Corrales/Šnejdarovi - s Glorií, která mě vyučuje španělštinu, jejím manželem + mým hotelovým kolegou v jednom, Lubošem, a dětmi Filípkem a Karolínkou. Po snídani v čase oběda jsme s Rebecou nalehko (v tílku a šortkách) vyrazily na obchůzku terénu - nejprve něco přírody, později do civilizace, do města, především abychom pozdravily Rebečinu maminku v zdravotním centru, kde pracuje. Rozruch z příjezdu Češky panoval i zde - a to díky další z rozšířených mexických vlastností, tj. zveličování a přehánění..
Na jednu stranu byl zájem okolí docela příjemný, na tu druhou však stejné odpovědi na stejné otázky poměrně vyčerpávaly stejně, jako občasné vynuceně slušné chování, např. při dvoření starého mládence Ivana, který mě pozval na projížďku na koni. Naivně jsem si představovala, jak mě posadí na koně a dá mi do rukou otěže, místo toho však vyhupl na chudáka koně za mě a já jsem pak asi hodinu trpěla v jeho "náruči" za velmi jednoduché vesnické konverzace. Nikdo si nedovede představit, jakým vysvobozením mi bylo sesednutí z hnědého hřebce..!
Zpravidla odpoledne jsem pěšmo chodila do města, do internetové kavárny, což trvalo cca 50 min. Zpátky mě vždy někdo přivezl. Stav počítačů mě krapet děsil, naproti tomu cena mě svou příznivostí velmi těšila, neb taková hodina surfování vyšla cca na 23 korun! Navečer jsme trávily večery ve společnosti rodiny, příp. Rebečin známých. Často nás také navštěvoval mladý doktor Adrian z centra zdraví. Ten právě dokončil medicínu v Guadalajaře (hl. m. státu Jalisco) a aby získal lékařský titul, musel rok zdarma vykonávat služby státu. Nasadili ho právě do Baviacory, kde pracuje Herlinda Corrales, maminka Rebeky a Glorie. Sem tam si na partičku pokra přizval korejsko-amerického kamaráda, doktora ze sousedního města (už si ani nepamatuji jméno), kterého nikdo pro jeho ignoranci a sobectví neměl rád. Dělalo mi však dobře, že všichni chválili mou španělštinu víc než tu jeho po třech letech v Mexiku. Při prvním takovém večeru jsme v šesti lidech vypili láhev teguily "na český/exotický" způsob, tj. se skořicí a pomerančem (v Mexiku se tequila pije buď samotná, nechlazená, nebo s citronem a solí), nějak mi však nesedly následovně zkonzumované tortily a tak jsem noc až do ranních hodin trávila na záchodě objímajíc mísu..
Po celé dva týdny strávené v Sonoře jsem se potýkala s žaludečními problémy a neměla tak tendence přibírat na váze. Zřejmě se do mě dala infekce, která se pokouší o všechny cizince přijíždějící do Mexika. Různě se mi prostřídávaly fáze zácpy s fázemi průjmů doprovázené křečemi nebo nadýmáním. V případech nadýmání vřele doporučuji magnesiové mléko.. J
Předvánoční a vánoční atmosféru pokazilo výrazné zhoršení zdravotního stavu babičky Lupe, maminky Herlindy, babičky Rebeky a Glorie. Před Štědrým dnem musela být ve vážném stavu převezena do nemocnice v Hermosillu. Celé rodinné klany se tam sjížděly, aby se naposledy s milovanou příbuznou rozloučily.
Štědrý den se vlekl v pochmurné a líné náladě. Většina rodiny odjela do nemocnice, zbytek tak různě pospával a nic se nedělo. Slunko pařilo úplně nehorázně, 35° C, odpoledne jsme si s Lubošem (oba upocení) popřáli "Šťastné a veselé"! J Vůbec mi nepřišlo, že se v kalendáři psalo 24. 12., smutno mi bylo až při večeři. Ačkoli mi nepřišla štědrovečerní, moje vlastní rodina mi přece jen chyběla. Santa Claus byl však milostiv a nadělil mi spoustu překvapení, největší radost mi udělalo CD Luise Miquela s výběrem mexických písní, "México en la Piel", na přání a vyžádání Vám je ráda pustím.
K tradičním mexickým štědrovečerním pokrmům patří především "tamales", specialita z kukuřičného těsta plněného masem a chilli, zabalené a uvařené v kukuřičném listu. Mňam! My jsme však večeřeli krocana s bramborovou kaší, tamales jsme měli o den/dva později, neboť babička Lupe byla přivezena do Baviacory, aby zde v pokoji zemřela. Do denní rutiny tedy patřily její návštěvy.
Na Boží hod se jelo na mši - na mé přání beze mne. Já jsem šla ke kostelu pěšky, abych se zúčastnila pouze křtin mimina jakýchsi příbuzných, které po mši následovaly. V pětatřicetistupňovém pařáku jsem vykročila mírně odsvlečená do kraťoučkých šatiček na uzounká ramínka, na hlavě pořádné mexické sombrero. Zrovna příjemně jsem se tedy mezi silně-věřícími a do svátečního navlečenými katolíky necítila. "Pokrokový" kněz to vzal sportovněji než Luboš, který mi klobouk vytkl (teoreticky dáma nemá povinnost klobouk sundat, ale raděj jsem ho z hlavy smekla..). V kostele mi Rebeca také představila spolužáka ze střední a vysoké školy, Davida. Většinu času v Sonoře pak trávil s námi.
Poté se už jen jedlo pilo, hodovalo… Se spoustou "nových známých", včetně katolického kněze, jsem si připila mezcalem (mezcal - lihovina z agave maguey vyráběná podobným postupem jako tequila, mně osobně připadající lahodnější), samozřejmě jsem neunikla další debatě o atheismu a mé nevíře. Kněz byl "řízek" a jeho víru mi absolutně nevnucoval, i když se při odchodu rozloučil slovy: "Bůh s Vámi, a i s Tebou, ač v něj nevěříš..!"
Zbytek svátků vánočních proběhl v duchu návštěv, navštívili jsme také jednu svatbu, a po Vánocích jsme vyrazili na ranč. Soused Ivan, co mě vzal na projížďku, nás vzal na výpravu pro teleta.. Musela jsem Rebeku doslova uprosit, ať mě doprovodí, protože bych celý den s tímto dvořícímse vesničanem asi nerozdýchala. Vstávaly jsme ukrutně brzy a nabalily jsme si s sebou svačinu na celý den. Nesnědla jsem z ní však ani sousto, protože mi bylo "pro změnu" zle - tentokrát z tříhodinového kodrcáníse v neklimatizovaném náklaďáčku po horských kamenitých cestách. Byl to opravdu zážitek a pastva pro oči, byť poněkud sucho a prašno. Staly jsme se svědky nahánění stáda krav zpátky na ranč a lehce jsme nahlédly, jak probíhá den takového kovboje (skromný přístřešek, skromná strava, téměř žádná voda, vůbec žádná civilizace, samá kráva). Po návratu jsme se zastavili pro Davida a ve třech jsme vyrazili do výru velkoměsta, do Hermosilla.
 
 

Reklama