Cesta z Prahy do Los Angeles

Cesta z Prahy do Los Angeles (30, 11. 2005)

7. srpna 2006 v 0:13 | Olguita Ollie Olča :o)
Po třech hodinách spánku-nespánku zvonil budík již ve čtyři čtyřicet a po rychlé sprše a mírném dobalování mě Lubánek odvezl na Letiště.
Již od půl sedmé jsem měla za sebou všechny potřebné formality, let do Londýna utekl poměrně rychle. Při přestupu jsem se pokusila dovolat Brendě a Quentinovi, rodině, ve které jsem působila jako AuPair. Bohužel jsem nikoho nezastihla doma a na telefonát na Quentinův mobil už mi nezbylo moc drobných. Stihla jsem pozdravit a popřát Šťastných a veselých Vánoc.
Díky televizi o osmnácti programech, rádiu o šestnácti stanicích a neustálého dodávání bílého vínka mě přešla únava a skoukla jsem vše, co se dalo stihnout.. Zpočátku jsem vůbec nevěděla, co dřív:-) Měla jsem štěstí, že sousední sedadlo nikdo neobsadil a mohla jsem celou cestu sledovat na "sousedově" obrazovce sledovat, kudy to vlastně letíme..
Trasa Letu:
Londýn - East Midlands - Manchester - Glasgow - Rejkjawik - Grónsko - Hudsonův záliv - Salt Lake City… LA
Cca hodinu před přistávání nám rozdali formuláře pro vstup na US území, BOARDING CARD spolu s papíry týkajícími se cla.. a měla jsem co dělat, abych to stihla vyplnit, obzvlášť když jsem musela sníst druhé jídlo, které akorát servírovali.. Kam se dříve, před vstupem do EU, hrabaly zlaté britské formuláře!
Horší přistání než na letiště v LA jsem nikdy předtím nezažila - tak mě bolely ušní bubínky, že jsem měla pocit, že mi vykrvácí! Během deseti minut jsme překonali výškový rozdíl dvanácti set metrů! Mohla jsem žvýkat a polykat jako divá - zbytečně..
Na americké území mě vpustili bez jakýchkoli komplikací, ačkoli na imigračních přepážkách seděl jeden morous větší než druhý. S dobrou náladou jsem úředníkovi oznámila, že jedu na tři měsíce do Mexika a při té příležitosti se tedy holt chvilku pozdržím na v jejich policejním státě, především v San Diegu, kde mám známé (o této skutečnosti jsem však pomlčela - co je mu do toho, kde koho mám nebo nemám..). Díky specializaci na cestovní ruch bych ráda porovnala evropský a zaoceánský turismus, vč. architektury a hotelnictví.. a pak jsem s lehkostí stočila téma na mexické jídlo. Tím pán pookřál, pochlubil se, co mu z mexické kuchyně chutná nejvíc a s úsměvem mi do nového pasu bouchnul první razítko.
V příletové hale už na mě čekali Pepa (původem z Kladna) spolu se synem Vincentem, který mi hned žmoulal růžičku na přivítanou, což mě vážně dojalo. Již jedenáctiletý polomexičánek Vinca od poslední návštěvy Čech a Karlových Varů pěkně vytáhl. Cesta do San Diega utíkala za stálého povídání zážitků rychle, za dvě hodinky jsme do sebe v Hardin Drive, El Cajon, soukali úžasnou mexickou večeři, kterou nám nachystala Pepova manželka Carmen (pův. z Mexika).
 
 

Reklama
Reklama