Grand Canyon, Arizona

Grand Canyon (11. 2. – 13. 2. 2006)

11. prosince 2006 v 14:32 | Olguita Ollie Olča
Několikrát pozměněný plán vychází - místo Pepy mě na hranicích v Calexicu vyzvedává Aleš. Pepa onemocněl. Srážíme se u Gray Hound Station v jedenáct hodin třicet minut a osm hodin míříme přímo napříč Arizonou s jasným cílem - Grand Canyon! Ráz krajiny se neustále mění - od holé pouště s drobnými keříčky a písečné duny po kaktusová pole a horskou poušť.. Vše vypadá tak nádherně, ale nepopsatelně suše. Nemůžu se však krajiny vynadívat a hlavně se nemůžu nabažit obrovských kaktusů vyskytujících se v opravdu hojném množství.
Do města Flagstaff dorážíme za tmy - podařilo se mi Aleše přesvědčit, že nakupování je dobrá zábava a chvilku sháníme jakýsi aktuálně důležitý artikl, bez kterého bych nemohla dále pokračovat.. :-) Nacpeme pupky a najdeme motýlek za čtyřicet tři babek, včetně půlhodiny internetu zdarma. Ač jsme utahaní k smrti, má nesmrtelná pusa neustále produkuje příběhy a do němoty se dostává až hooodně po půlnoci.
Vstáváme v půl sedmé arizonského času, tj. o hodinu dříve než v Kalifornii, a před snídaní jedeme nakoupit nějaké sváči. Na snídani pak nakonec nejdeme a hurá do ďuzny.. :-D Jaké to však překvápko, že tam téměř mrzne, fučí ledový vítr a kolem do kola je možno vidět pozůstatek sněhu - byť jen "flíčky". Ještěže jsem si to s těmi letními šaty rozmyslela! Svetr rozhodně do větru není, takže dokud mi Aleš gentlemansky nepůjčil svou bundu, odmítala jsem se podílet na turistice v tomto národním parku. Docela jsem byla na chvíli ochotná trpět americkou turistiku, tj. "chodit autem", protože v autě bylo teploučko.. :-)
Celý den jsme se kochali pohledy na tuto hříčku přírody, nafotila jsem aspoň sto dvacet fotek a tak není divu, že jsem celá "uondaná" usnula jen co jsme se vydali na zpáteční cestu. Měla jsem slíbenou největší indiánskou rezervaci v Arizoně (možná i v celých Státech?), ale Alešovi bylo líto rušit můj spánek, když jsme jí projížděli... takže jsem ostrouhala.. Po víc jak hodině jsem procitla a snažila jsem se předstírat prohlížení si vyschlé krajiny, což samozřejmě neklaplo a tak jsem alespoň mého "Zounýho", tj. malinkatý kaktus, který jsem si v proslulém kaňonu pořídila, po zbytek cesty seznamovala s jeho vzrostlejšími bratry… a taky jsem se povýšila na DJku hýbající čelistmi.. :-)
A teď taky nějaké to moudro…
Obří labyrint skalních útesů amerického Grand Canyonu vytvořila řeka Colorado v severní Arizoně - započala zde své postupné a vytrvalé pronikání milimetr za milimetrem usazenými hlubinnými vyvřelinami a vulkanickými horninami coloradské plošiny před 5 až 6 milióny let. Za tu dobu se koryto zařízlo do hloubky 1600 metrů, v některých místech i o něco málo víc. Tady dosáhlo až na krystalické břidlice Vishnu, jednu z nejstarších hornin na Zemi. Zatímco hladina vody Colorada v březích nepřesahuje na dně kaňonu obvykle šířku 30 metrů, při horním okraji, odkud do kaňonu nahlížíme, jsou břehy vzdáleny průměrně 16, místy až 30 kilometrů. Jeho břehy jsou nestejně vysoké. Jižní, kam přichází většina návštěvníků, je vlivem plošné eroze o 366 metrů níže než břeh severní. Jen o jediném ohromujícím údaji se nelze přesvědčit - délce kaňonu, která činí 445 kilometrů. Ani vyhlídkový let neumožní uvidět ho celý najednou.
Po jižním okraji kaňonu je vybudována vyhlídková silnice. Od střediska Grand Canyon Village s obchody, poštou, parkovišti a hotely vede 37 kilometrů dlouhá East Rim Drive a na opačnou stranu 13 km West Rim Drive. Po obou vozí návštěvníky zdarma autobus zastavující u vyhlídkových míst. Ta jsou spojena také udržovanou pěšinou při hraně kaňonu. Stačí tedy vystoupit na zvoleném místě a podle chuti kráčet k dalším vyhlídkovým bodům, případně za 10 až 15 minut popojet autobusem.
Velkým lákadlem je pro zdatné návštěvníky možnost sestoupit do hloubky kaňonu, případmě přejít na druhý břeh. Čím více návštěvník sestupuje, tím víc stoupá teplota. V létě přesahuje u dna běžně 40 stupňů Celsia. Výstražné tabule u začátku stezek varují, že putování Grand Canyonem se rovná putování pouští. Cesta zpět strmým svahem s vysokou vrstvou prachu na cestě se může zdát pro méně zdatné skutečným peklem. Na sestup a výstup z jižního břehu během jediného dne se mohou pustit jen ti nejzdatnější. Dobrodružné povahy mohou plout po řece v gumových člunech.
 
 

Reklama