Mexičani, mexická kultura, zajímavosti

Mexičani, mexická kultura, zajímavosti

25. srpna 2006 v 20:10 | Olguita Ollie Olča
Krásných Mexičanů-pánů tam po ulici moc neběhalo (ty hezčí si zřejmě vychytala televize a producenti telenovel) a pokud porovnám sever s jihem, na severu (Baja California, Sonora) se mi lidé líbili víc, byli vyšší a hlavně Mexičanky-seveřanky krásné - s obrovskýma a krásnýma očima a ještě krásnějšími hustými vlasy. Na jihu mi pak pro změnu přišla většina Mexičanů až ošklivá - namíchanci především indiánskými rasami, pod kterými si v Čechách představujeme indiány - takoví tmaví, malí, až oškliví, budící pocit "měj se na pozoru". Nutno však podotknout, že v Mexiku lze potkat tolik indiánských kmenů různých barev pletí a vzrůstů, spoustu míšenců s evropskými (a jinými) přistěhovalci, takže představa mexického obyvatelstva jako národa tmavých a černovlasých lidí je opravdu mylná. Na ulici lze vidět spoustu blondýn, hnědovlásek atd.! Nikdy předtím jsem neslyšela, že by existovali i indiáni bílí… ale ano..! Všichni, až do jednoho, jsou neuvěřitelně milí, vstřícní, otevření, nápomocní, ochotní, rozdavační, veselí, upovídaní, zkrátka nepopsatelně úžasní!
A když jsem zmínila ty telenovely, tak jimi žije celé Mexiko, zrovna tak jako různými soutěžemi typu "Caruso Show"! Neuvěřitelné! A především na na venkově mezi lidmi, kteří nemají moc práce. Mexiko v podstatě nemá důchodce jako takové, co známe u nás. V jeho ekonomice téměř neexistují sociální dávky. Důchody se vyplácí pouze státním zaměstnancům, zbytek je závislý na rodině. Nemocenská se nevyplácí, mateřská a podpora v nezaměstnanosti neexistuje. Neproduktivní osoby jsou vyživovány potomky či jinými členy rodiny, produktivní osoby si spoří na stáří až v posledních letech. Na druhou stranu je zpoplatněno úplně všechno, včetně lékařů. Je až neuvěřitelné, jak tvrdý život v Mexiku může být - především mezi spodními vrstvami.. a je až obdivuhodné, jak se členové rodiny navzájem dokáží podporovat!
Quinceňeras, tj. patnácté narozeniny
15. narozeniny jsou v Mexiku obrovskou společenskou událostí, která má velkou tradici, a to již od dob příchodu španělských dobyvatelů.. Dívka tímto dnem vstupuje do společnosti. Do této chvíle nesmí tančit s chlapci/muži, dokonce se ani nesmí líčit. V tento "slavný" den ji nechají v salónu krásy učesat a nalíčit, obléknou ji do šatů bílých jako sníh a autem ozdobeným květinami ji odvezou do kostela, kde se za ni slouží mše, při které dívka děkuje Bohu za všechno možné. Nekončící a zdlouhavé ceremonie pak vystřídá obrovská oslava, které se vždy účastní minimálně 100 lidí (když ne 300 nebo 500, jak je pro Mexiko typické).. Dívka musí každého hosta osobně přivítat, pozdravit, obejmout, od každého pak naoplátku dostává dárek a potom už se jen tančí a veselí (samozřejmě pod dozorem rodičů).. Tradičně přichází skupina muzikantů "mariachi", aby zahrála tradiční serenádu. Veselí se dlouho do rána, dokonce i malé děti zůstávají na sále do pozdních hodin.
Moderní rodiny (s rozumnými rodiči) v posledních letech dávají dívce na výběr, a ta pokud nemá o oslavu zájem, může místo toho podniknout nějakou exotickou cestu, případně rodiče zainvestují do studií v zahraničí.. Silně katolické rodiny se však tohoto tradičního ceremoniálu málokdy vzdávají. .. a že jich je v Mexiku, jak známo, haba kuk! Chudší obyvatelstvo slaví v rámci možností, ale slaví.. :-) V Mexiku se pořád slaví.. a zdá se, že ty lidičky tady nevydělávají na nic jiného než na to aby slavili - svatby, quinceňeras, křtiny, narozeniny, výročí, zásnuby… a všechno pěkně ve velkém… :-)
Tím, jak je všechno drahé a mzdy obyčejných lidí nízké, v jednom domě dokáže žít (možná se lépe hodí sloveso přežívat) rekordní počty osob. Většinou pospolu žijí alespoň dvě generace, když ne tři. Ženy jsou všeobecně hodné (mrchy se mezi Mexičankami potkají málokdy) a mezi sebou úžasně vycházejí. Problém tchyně-snacha téměř neexistuje, tchyně svou snachu bere rovnocennou dceři.
Hezkého Mexičana-chlapa, co by "za hřích stál", jsem potkala jsem snad jen jednoho (a zrovna ho nemam na fotce!!!).. Jmenoval se José Santos a učil mě tančit místní tance "Banda" a "Corridita" 'nebo tak nějak těm svým nesložitým "šlapanicím" říkají.. :-) Na karty a "kávové odpolední dýchánky" "k nám" docházel místní mladý doktor, pachtící po informacích o Čechách a Evropě.. Takovej zvláštní tvor, ale ve své podstatě hodný (a každopádně chytrý) člověk s velmi vybraným konzervativním chováním.. cca stejné věkové kategorie n. malinko starší než já.. J Slušné a decentní chování na úrovni (včetně vybrané mluvy a vykání rodičům či jiným lidem, jimž je potřeba vyjádřit úctu) patří k dalším vlastnostem, které Mexičany šlechtí. Trošku by se to dalo přirovnat k době Malého Bobše..
 
 

Reklama