San Diego, ostrov Catalina (CA)

Ostrov Catalina (11. 1. – 16. 1. 2006)

22. listopadu 2006 v 0:11 | Olguita Ollie Olča
Po příletu z Guadalajary jsem si ještě na prodloužený víkend "odskočila" na americké území, do San Diega, abych se rozloučila s "babičkou kladenskou" Dvořákovou, která se vracela do Čech.. V baráku stejně bylo čoro-moro - přijela Gloria s Lubošem a dětmi, protože se taktéž vraceli zpět do Čech (ikdyž Luboš musel zpátky přes Hermosillo). Po baby-sittingovém dopoledni mě Rebeca hodila na čáru, kde mi zabavili pomeranč, co jsem si s sebou vzala k svačině. Amíci blázniví! Prostě ovoce nesmí do země, tak ani to na svačinu! :-) Měla jsem si na protest sednout a celej ho sníst - to mě ovšem v okamžiku překvapení nenapadlo.. :-)
V Calexicu mě měl čekat Tomas, který pro změnu Silvestra trávil v Čechách - chudák snad poprvé zažil českou zimu a že se tahle panu Mrazíkovi opravdu vydařila! Mamka mi po něm poslala pár drobností jako prášky, céda s obrázkama a jogurtový dressing od Knoru (nemaj ani v Mexiku ani v Americe). U přechodu jsme se naháněli víc jak hodinu, protože "mistr pilot" se rozhodl změnit plán. Hodinu a půl před setkáním jsme si domluvili místo i "způsob" - měl přijet autem - jedním nebo druhým!! Ale pánovi se zachtělo proletět, tak jsme tam běhali okolo hraničního přechodu jak dva cvoci - poté co jsem myslela, že tam na tom slunku rozteču! Už tam nešlo dál sedět!
Jako odškodnění jsem přijala pozvání na večeři do "Suplantation", restaurace zaměřené na saláty, těstoviny a spoustu jiných dobrot formou bufetu (aneb "zaplať jednorázový poplatek a sněz, co se do Tebe vejde"). Večer utekl jak voda a k Pepovi a Carmen jsem dorazila až dlouho po deváté.
Tomas se spletl a nemusel do práce, tak jsme hned ve čtvrtek, následující den, vyrazili na letecký výlet. Vzal mě na ostrov Catalina, který patří žvýkačkové společnosti Wrigleys Spearmit. Doplachtili jsme na něj malým modrým letadlem pro dva. Viditelnost ráno ani odpoledne nic moc, mezitím se to ale vcelku rozjasnilo a bylo se na co dívat… Na průzkum terénu jsme měli asi tři hodiny čas, tak jsme se vydali na kopec pozorovat oceán. Bylo to něco nepopsatelného - klidný a slunečný den, téměř sami dva uprostřed ostrova, kde je rajské ticho, téměř civilizací neporušená příroda a takřka řádná auta (myslím, že za celou dobu projela dvě až tři plus autobus, který spojuje letiště s "vesnickým" přístavem).
Opravdu nádhera! Na konec "romantického" dne přišla tečka v podobě večeře ve výborné mexické restauraci a návštěvy oblíbeného "Starbuck´s Coffee" … a opět jsem ke Dvořákovým dorazila pozdě! Ojojooooj! Opravdu není nad to bydlet sám a nemuset brát na nikoho ohled (jak jsem zvyklá)…. zrovna ve své kůži jsem se necítila..
Pátek i sobota probíhají více-méně v klidu domova, z Arizony na víkend do civilizace přijíždí "pan učitel" Aleš, aby se účastnil "rituálního" odvozu babičky na letiště do LA - hrajeme ping-pong, fotbal a basketball - s Vincou, Pepou a Tomasem, ovšem za doprovodu babičky.. V neděli nastává velké loučení, trhám se a jdu se "vybít do shopping-molu", na vánoční výprodeje a po náročném nakupovacím dni zaslouženou kávičku, jak jinak než od Starbuck´s Coffee" … a se zaspavším pracantem Tomasem.
Pohodový víkend utekl jak voda a v pondělí se vracím s Alešem na čáru. 16. 11. mají Amíci státní svátek Martina Luthera, tj. volno. Po cestě samozřejmě blázním a musím fotit poušť a kaktusy - byť jen "Ocotiyas?".. Po společném obědě i s Rebecou v čínské restauraci Golden Dragon se naše cesty opět rozpojují - Aleš pokračuje do své pouště a my se suneme do té "naší" mexické..
 
 

Reklama
Reklama